Ročník 47
Wabi Daněk
1: | Nás bGylo sedm romantiků nDmetušících, žDm7e se všechno mGění, a stačilo pár okamžiků, pDmatnáct let, to vlDm7astně tolik nGení, však sEmotva pátek odhoukaj', to pHmomyšlení každýho z nás svAmádí:C D7 svý tGělo sádlem obalený nDmapasovat dDm7o maskáčů z mlGádí. |
2: | Léta kráse nepřidaj' a nevyléčí naše ztuhlý klouby, jen v uších pořád zvoní blues, co na mýtinách jazzman vítr troubí, zas jdeme známým údolím, tak jako v čase naší zašlý slávy, a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy. |
3: | Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou, a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou, text není žádnej Kainar, dávno víme, že je vlastně hloupá, tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá. |
4: | A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu, každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, kterej ještě zbyl mu, /: ten uhlík, to je jistota, že všední dny člověka neumoří, čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří ... :/ |
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Název písně:
Interpret(i):
Vyberte minimálně jednoho interpreta (zpěváka, skupinu). Pokud dosud v seznamu není, vytvořte jej pomocí tlačítka.
Nejste přihlášení - pro publikování se prosím přihlaste.
Neuloženo trvale!!! Pouze změna prohlížeči. Pro trvalé uložení publikujte.
Datum vytvoření :2013-12-20T20:27:01.945+00:00
Výsledky hledání: |